Jak jsme na tom 4 měsíce po operaci
Už jsem dlouho nic nenapsala, tak vzhůru do toho. Viki je už dobře, nožičku má zase osrstěnou, normálně chodí, je veselá, opět hravá. Dokonce nám zase přibrala z 1,7 kg na 1,865 kg. Když sem tu váhu viděla, měla sem radost. Eště sice musí trošku přibrat, ale zas ne moc, aby nezatěžovala nožičky.
Chodíme s ní už zase na procházky. Sice někdy ji ta nožka bolí, ale to ji ale vezmem na ruce a jde se dál. Ona ji asi uplně bolet nepřestane nikdy, takže nějaké horské tůry už jí nehrozí, ale doma ji nechávat nechci. Jsem moc ráda, že v dnešní době už jsou takové operace možné, dřív by to asi měla spočítané:( Teď je stav takový, že běhá, řádí jako dřív, jen si pak musí odpočinout, když nožka bolí... Hlavě že má radost ze života a občasné bolení už jen tak přejde jako nutné zlo. I kdybych chtěla ji udržet v klidu, tak by to nešlo, takže doma ji nechám,ať si běhá jak chce. Tu operovanou nožku má ale pořád ochablejší, i po plavání a podobných rehabilitacích. Evidentně ji to netrápí, tak s plaváním sme jí už dali pokoj. Nesnáší to:))
Jinak bude mít zítra(29.8.) jeden rok a je na ní vidět, že už zmoudřela. Na cizí pejsky už neštěká, nezvyklých věcí se nebojí. Miluje procházky s Gutou i bez ní a miluje,když ji lidé obdivují, to je pak v sedmém nebi. Zvlášť když jsou obdivovatelé malé děti. Nesnáší na něco nebo na někoho čekat. Je pořád tvrdohlavá, mazlivá, velmi inteligentní, dáma, hravý skřítek, divoch, zlobivec, miláček, šašek, zalíčko, rozmazlená, v jídle střídmá, vychovaná. Má tisíc tváří a člověk se s ní nenudí, je naše a milujeme ji.